Obývací pokoj s televizí: omyly v rozmístění a co platí doopravdy

Televize nemusí určovat celý pokoj, i když na ni ostatní nábytek často míří. Jak uspořádat obývací pokoj s televizí, se řeší hlavně správnou vzdáleností, výškou obrazovky a rozdělením na zóny. Nejčastější omyly přitom vznikají z nepřesné představy, kde se má televize nacházet a kdo kde sedí. Níže jsou chyby, které se v bytech opakují, a postupy, které se osvědčily.

Omyl: televize patří doprostřed stěny

Střed stěny je tradiční, ale ne vždy nejlepší místo. Rozhoduje výhled ze sedačky, odlesky z oken a vedení kabelů. Televize v rohu někdy vyhovuje víc.

Obrazovku neumisťujte naproti oknu, odlesky by znepříjemnily sledování. Pokud to jinak nejde, použijte závěsy nebo žaluzie. Také se vyhněte místu nad krbem, kde je příliš vysoko.

Střed obrazovky by měl být zhruba v úrovni očí při sezení. Televize příliš vysoko zatěžuje krk. Nižší komoda nebo nástěnný držák s náklonem to vyřeší.

Omyl: čím větší obrazovka, tím blíže nebo dál

Správná vzdálenost závisí na velikosti obrazovky a rozlišení. Orientačně platí vzdálenost zhruba dvojnásobek až trojnásobek úhlopříčky. U menšího rozlišení se sedí dál, u ostrého obrazu blíž.

Příklad: televize s úhlopříčkou přibližně 140 centimetrů vyžaduje vzdálenost zhruba 2,8 až 4,2 metru. Je to orientační výpočet, ověřte ho v návodu výrobce. Při menším pokoji zvolte menší obrazovku.

Příliš velká televize v malém pokoji unavuje oči. Neznamená to, že velký formát je špatný, ale musí odpovídat místnosti. Zkuste si zkušebně vyznačit rozměr papírem na stěně.

Omyl: všechen nábytek míří na televizi

Sedačka naproti televizi je logická, ale pokoj pak funguje jen na sledování. Pokud chcete také povídat s hosty, hodí se sedění do tvaru písmene L nebo U. Hosté se vidí navzájem.

Přidejte otočná křesla nebo pufy, které lze posunout. Konferenční stolek zůstane uprostřed jako společný bod. Pokud má pokoj i jídelní kout, oddělte jej zónou.

Televizi můžete zakrýt, když ji nepoužíváte. Skříň s dvířky, posuvný panel nebo závěs ji skryjí. Pokoj pak vypadá klidněji.

Zóny v jedné místnosti

V obývacím pokoji se obvykle potkává odpočinek, sezení pro hosty a občas práce nebo hra dětí. Každá činnost potřebuje své místo. Koberec nebo nábytek mohou zóny opticky oddělit.

Odpočinková zóna s pohodlnou sedačkou a lampou slouží pro televizi a čtení. Společenská zóna u stolu pojme hosty. Zbytek prostoru zůstane volný.

Nábytek umístěte tak, aby zůstaly průchody široké alespoň šedesát centimetrů. Nízká knihovna nebo regál může oddělit zóny, aniž by zastínil světlo. Prostor tak zůstane vzdušný.

Světlo, kabely a zvuk

Při sledování je příjemné mírné osvětlení za televizí nebo v rohu. Zabrání nepohodlnému kontrastu mezi tmavým okolím a jasnou obrazovkou. Stropní světlo používejte jen na úklid.

Kabely schovejte do lišt nebo žlabů. Zásuvky s vypínačem snižují spotřebu v pohotovostním režimu. Dbejte na bezpečnost, aby nikdo nezakopl.

Reprosoustavu nebo soundbar umístěte tak, aby zvuk směřoval k sedícím. Koberec a závěsy tlumí ozvěnu. Hlasitost přizpůsobte sousedům.

Co platí doopravdy pro malý a velký pokoj

V malém pokoji ušetří místo nástěnný držák a úzká komoda. Sedačka s úložným prostorem pomůže schovat deky. Vybírejte světlé barvy a menší kusy.

Ve velkém pokoji hrozí, že nábytek působí rozptýleně. Seskupte sezení do celku a použijte koberec. Neodstrkujte všechno ke stěnám.

Před přestavbou si nábytek vyznačte lepicí páskou na podlaze nebo ho posuňte zkušebně. Několik dní si zvykejte. Teprve potom vrtejte do stěny.

Zdroje

• Návody výrobců televizorů a nábytku
• Česká oftalmologická společnost ČLS JEP