Syndrom dráždivého tračníku jako ženská nemoc: proč a co s ním

Syndrom dráždivého tračníku (IBS) se opravdu diagnostikuje častěji u žen než u mužů. Proč tomu tak je, není úplně jasné. Roli pravděpodobně hrají hormonální výkyvy, citlivější vnímání signálů ze střev a vliv stresu. Důležitější než samotné číslo je ale to, že mnoho žen se s potížemi léta stydí jít k lékaři. IBS přitom jde s pomocí odborníka dobře zvládat.

Co je syndrom dráždivého tračníku

IBS je funkční porucha trávení. Střevo je v pořádku, na snímcích ani při vyšetřeních nevypadá nemocně, ale nefunguje, jak má. Typické je opakované bolení nebo křeče v břiše, které se často uleví po vyprázdnění, spojené se změnou stolice. Někoho trápí průjmy, jiného zácpa a u někoho se obojí střídá. K tomu patří nadýmání, pocit plného břicha a větry. Obtíže přicházejí ve vlnách a mohou trvat roky.

Samo o sobě IBS nepoškozuje střevo a nepřechází v rakovinu. Kvalitu života ale ovlivní hodně.

Proč se týká víc žen

Řada žen si všímá, že jsou obtíže horší v určité fázi menstruačního cyklu, což ukazuje na vliv hormonů na střevní pohyb a citlivost. Uplatňuje se i propojení mozku a střev: dlouhodobý stres, úzkost a přetížení mění způsob, jakým střevo pracuje a jak intenzivně vnímáme bolest. Ženy navíc častěji chodí k lékaři s potížemi obecně, takže je u nich IBS i častěji zjištěn. Dalším faktorem může být prodělaná střevní infekce, po které se u části lidí obtíže objeví poprvé.

Stud, který zbytečně oddaluje pomoc

Nadýmání, větry nebo náhlé nutkání na toaletu jsou témata, o kterých se nemluví snadno. Hodně žen se jim přizpůsobí: vyhýbají se společným obědům, výletům, dlouhým poradám, plánují cestu podle toalet a o potížích nemluví ani s partnerem. Taková opatrnost stojí hodně energie a zvyšuje napětí, které obtíže ještě zhoršuje. Kruh se uzavírá.

Lékař tyhle potíže slyší denně. Popsat je přesně, bez studu, je nejrychlejší cesta k úlevě.

Kdy jít k lékaři hned

S dlouhodobými střevními potížemi začněte u praktického lékaře, který vás případně pošle ke gastroenterologovi. IBS se určuje tak, že lékař vyloučí jiné nemoci, například celiakii, záněty střev nebo intoleranci laktózy. Nečekejte a objednejte se co nejdřív, pokud máte krev ve stolici, hubnete bez zjevné příčiny, budí vás průjem v noci, máte horečky, chudokrevnost nebo se obtíže poprvé objevily po padesátce. Taková varovná znamení k IBS nepatří a je potřeba je vyšetřit.

Jak žít s IBS každý den

Léčba se přizpůsobuje tomu, jaké obtíže převažují, a obvykle kombinuje úpravu jídelníčku, režimu a zvládání stresu. Pomáhá pravidelné jídlo v menších porcích, pomalé jedení, dostatek tekutin a pohyb. U části lidí se osvědčuje dieta s omezením některých kvasitelných sacharidů, takzvaná low FODMAP. Je ale složitá a měla by probíhat pod vedením lékaře nebo nutričního terapeuta, aby jídelníček nebyl zbytečně chudý. Léky na konkrétní potíže vybírá lékař.

Velký vliv má zvládání stresu. Někomu pomáhá procházka, jinému dýchací cvičení, jóga nebo psychoterapie zaměřená na propojení mozku a střev. Klidně i tvoření rukama: navlékání korálků nebo práce s drátkem vyžaduje soustředění, zpomalí dech a na chvíli odvede pozornost od břicha. Nejde o léčbu, ale o jeden z malých kroků, které dohromady dělají rozdíl.

Deník obtíží pomůže najít vlastní spouštěče.

Časté otázky

Dá se IBS vyléčit?

Úplné vyléčení obvykle není cílem, ale obtíže lze výrazně zmírnit. Mnoho lidí se naučí poznat své spouštěče a období bez potíží mají dlouhá. Důležité je vydržet, první změny v jídelníčku a režimu se projeví až po několika týdnech.

Mám vynechat mléko a lepek?

Ne bez důvodu. Plošné vyřazování potravin bez vyšetření může vést k nedostatku živin. Intoleranci laktózy nebo celiakii má smysl nejdřív ověřit u lékaře, a to ještě předtím, než potravinu vyřadíte, jinak může vyšetření vyjít zkresleně.

Pomůžou probiotika?

U některých lidí mohou zmírnit nadýmání nebo nepravidelnost stolice, účinek je ale individuální a výsledky studií nejsou jednoznačné. Pokud je chcete vyzkoušet, dejte jim několik týdnů a poraďte se s lékařem nebo lékárníkem, který přípravek zvolit.

Zdroje

• Česká gastroenterologická společnost ČLS JEP
• Státní zdravotní ústav
• Ministerstvo zdravotnictví České republiky